Vídám to v každém turnaji. Chlápek, který se zamiloval do své dobré kombinace na ruce není schopný karty zahodit, i když i jemu je jasné, že nevyhraje. Je to vždy paráda, když vám přijdou skvělé karty jako dámy, králové nebo esa, ale musíte se také naučit těchto karet zbavit, pokud to situace vyžaduje.
Pokud se v pokeru uvážu ve hře se slušnou kombinací, chci si vždy být jistý, že pokud prohraju, tak mě ta hra nebude stát více než je nutné. Zní to jednoduše, ale byli byste překvapeni, kolik hráčů zvyšuje před flopem krále, a i když je dorovná hodně konzervativní tight hráč, navíc na stůl přijde 9-10-J, tak dál a dál zvyšují. A to přitom ještě přemýšlí kolik mají vsadit nebo dorovnat, přestože už většinou ví, že prohráli. Abyste se takovým situacím vyhli, musíte se přestat zamilovávat do vaší kombinace a musíte vědět, kdy zahodit i zdánlivě dobré karty.
Jestliže mé navýšení dorovnají hráčí, kteří hrají až po mně, první věc kterou udělám je, že se podívám na to kolik mají žetonů. Zjištěním, jak velkou část svých žetonů investovali do hry před flopem odhaduji, jak silnou mohou mít kombinaci karet a kolik žetonů jsou asi tak ještě ochotni dát do hry.
Například, pokud dorovnání znamená více než jednu třetinu počtu soupeřových žetonů a dorovnali rychle, počítám s tím, že takový hráč je ochotný dát do hry i zbytek svých žetonů nezávisle na tom, co bude na stole za karty. Pokud hráč pokeru investuje do banku tolik, je připraven dát tam i zbytek. Když mne ale dorovná chipleader turnaje, pravděpodobně to jenom zkouší a chce se podívat na flop. Počet žetonů protihráče mi pomáhá s rozhodnutím, jak mám dále pokračovat ve hře. Pokud situace není jasná, snažím se již do hry příliš žetonů neinvestovat.
Když jsou otočeny první karty, dávám si velký pozor na strukturu flopu v souvislosti k mé startovní pozici a k tomu, s čím by mne asi tak mohl soupeř dorovnat. Například, já jsem zvyšoval z pozice s J-J a na flop přijde K-Q-10, moje karty se tak mění z prémiové startovní kombinace na drawing kombinaci. Nyní ten hráč, který mne dorovnal s devítkou, králem, dámou, esem nebo s jakýmkoliv zbývajícím J se může chystat hrát o velký bank, ale já už možná nemám šanci vyhrát.
V této pozici se chystám zahrát check, nebo pouze dorovnám malou sázku v poměru k mým zbývajícím žetonům. Bylo by krásné vidět všech 5 karet a mít tak šanci, aby mi došla postupka, ovšem ne v případě pokud by mne to mělo stát příliš mnoho žetonů. Pokud jsem pod skutečným tlakem, uvědomím si, že co začalo jako dobrá kombinace je nyní kombinace, kterou bych měl zahodit.
Mnoho průměrných hráčů doplatí v turnajích pokeru na to, že trefí na jednobarevném flopu set. Například řekněme, že hráč A je konzervativní a jako short-stack zvýší v pozici. Hráč B ho dorovná z blindu s 6-6. Na stůl přijde Q-6-9, všechno srdce, hráč B vsadí a je dorovnám konzervativním hráčem A. Na turn přijde čtvrtá karta v srdcích a hráč B znovu vsadí, ale tentokrát čelí velkému raisu hráče A. To je ta situace, kdy hráč B musí zahodit své karty, protože je velice malá pravděpodobnost, že konzervativní hráč, kterému už nezbývá příliš mnoho žetonů se snaží blafovat. Je to jednoduché, hráč B je poražen a nemá smysl dále investovat žetony do této hry. V tuto chvíli je karty skutečně potřeba zahodit.
Někdy mnohem více záleží na žetonech, které uchráníte v nejasné situaci než ty, které vyhrajete. Tyto extra žetony mohou být později důvodem vašeho mnohem většího stacku. Někdy je poker mnohem více o zahazování karet, než o vyhrávání potů.
Scotty Nguyen, Expekt.com